Střecha stavební konstrukce, která zajišťuje ochranu budovy proti povětrnostním vlivům (déšť, sníh, vítr...). Skládá se z nosné konstrukce (např. krov, vazníky) a střešní krytiny vč funkčních doplňků. Dále bývají součástí střechy vrstvy zajišťující ochranu tepelnou, hydroizolační, parotěsnou apod. Celé toto souvrství nazýváme střešní plášť (viz níže).
Nosná konstrukce konstrukce, která přenáší zatížení vlastní hmotnosti, hmotnosti pláště střechy, zařízení na ni umístěných a klimatických vlivů (sníh, vítr apod) do svislých podpor (nejčastěji zdí).
Krov je nosná konstrukce střechy, skládající se z dřevěných, kovových, někdy též betonových nosníků a komponentů dle typu konstrukce. Například jednoduchá sedlová střecha se skládá z pozednic, vaznic, sloupů, pásků, krokví a kleštin. Valbové střechy obsahují nárožní krokve, u složitějších či kombinovaných střech se vyskytují krokve úžlabní. Zatížení je přenášeno pomocí krokví a soustavy vaznic do sloupů a pozednic a následně do svislých konstrukcí budovy, které jsou umístěny pod nimi.
Vazník lehká příhradová konstrukce z pásových prutů (horních a spodních) a mezilehlých prutů (diagonál a svislic) Jednotlivé spoje prutů se nazývají styčníky a jsou spojeny tzv kloubově pomocí styčníkových desek. Nejčastěji se setkáme s průmyslově vyráběnými příhradovými vazníky, kde jsou ke spojování prutů využívají ocelové styčníkové desky s prolisovanými trny. Síly vzniklé zatížením jsou systémem prutů a pásů přenášeny do styčníků a podpor a následně do svislých konstrukcí domu. Příhradové vazníky mají velkou variabilitu tvarů a mohou překlenout velké vzdálenosti, přičemž dosahují rozponů i 30 m, bez nutnosti středových stěn či sloupů.
Ploché střechy střechy se sklonem cca 1-5°
Šikmé střechy střechy se sklonem cca 6-45°
Strmé střechy střechy se sklonem nad 45°
Střešní plášť představme si řez vedený kolmo na rovinu střechy, v němž se nám zobrazí všechny vrstvy použitých materiálů a záměrně vytvořených mezer, které se nachází mezi střešní krytinou a poslední vrstvou v interiéru (například sádrokartonem). Ve schématech se zpravidla vyobrazuje jako řez prostorem mezi krokvemi.
Typy střech dle skladby střešního pláště jednoplášťové a víceplášťové (dvouplášťové, tříplášťové).
Jednoplášťové střechy neobsahují žádnou větrací mezeru, jednotlivé vrstvy jsou uložené přímo na sebe.
Víceplášťové střechy skladby jsou tvořeny z více plášťů, přičemž jednotlivé pláště jsou odděleny vzduchovými mezerami, které zajišťují odvětrání. Pokud je však vzduchová mezera uzavřená, jedná se o plášť nevětraný. Nejčastěji jsou realizovány dvouplášťové a tříplášťové skladby.
Odvětrání střešního pláště probíhá pomocí větracích mezer, které zajišťují velmi důležitý odvod vodních par, kondenzátu apod. Aby mohla mezera plnit svůj účel, je nezbytné správně navrhnout její velikost (výškou kontralatě) a správně vypočítat plochy nasávacího a výdechového otvoru. Proudění vzduchu zajišťuje rozdíl tlaků nasávacího a výdechového otvoru (lépe řečeno proces jejich vyrovnávání). V některých případech je nezbytné aplikovat nucené větraní, ke kterému se používají ventilační turbíny.
Nosná vrstva přenáší vnější zatížení, které působí na střešní plášť do nosné konstrukce střechy. Lze tak vnímat například latě, bednění apod.
Hydroizolační vrstva zajišťuje ochranu střešního pláště před klimatickými vlivy (déšť, sníh, vítr)
Pojistná hydroizolace nahrazuje funkci hlavní hydroizolace v případě, že dojde k jejímu porušení. Je tedy pojistkou střešní krytiny. Využívá se k tomu zejména difúzních folií, či asfaltových pásů.
Expanzní vrstva vyrovnává rozdíl tlaků vodní páry mezi vrstvami střešního pláště a vnějším ovzduším.
Parotěsná vrstva zabraňuje průniku vodních par z interiéru do střešního pláště. Používají se folie s vysokým difúzním odporem – tzv. parozábrany a parobrzdy
Dilatační vrstva umožňuje přípustné posunutí vrstev střešního pláště
Separační vrstva umožňuje oddělení dvou vrstev tam, kde je to z technologických důvodů žádoucí
Střešní rovina zjednodušeně řečeno jde o plochu mezi hřebenem a okapní hranou. V závislosti na typu střechy může mít rozličné geometrické tvary a sklon, ohraničená může být krom hřebenu a okapní hrany též nárožím, nebo úžlabím.
Okapní hrana vodorovné spodní zakončení střechy, ze které stéká voda do okapu. Zakončená bývá zpravidla okapnicí.
Hřeben vodorovný vrchol střechy, ve kterém se setkávají střešní rovin
Úžlabí pokud dojde k průniku dvou střešních rovin, které vůči sobě svírají určitý úhel, vznikne úžlabí. Jedná se o kritický detail střechy, který musí být opracován s mimořádnou pečlivostí.
Nároží nároží vznikne spojením dvou střešních rovin u valbové či polovalbové střechy, nebo jako protilehlá strana úžlabí u objektů s půdorysem např. do písmene L
Vikýř vikýř je střešní konstrukce zasazená do střešní roviny, která umožňuje prosvětlení a zvětšení podkrovního prostoru.
Typy vikýřů stejně jako základní typy střech, mohou být vikýře sedlové, valbové, polovalbové, pultové, mansardové, ale i obloukové, nebo kruhové. Jedná se o kritický detail střechy a je nutné, aby byl proveden odborně.
Sedlová střecha má dvě na sebe nakloněné střešní roviny, obvykle obdélníkového tvaru, spojené ve hřebeni (horní vodorovné strany pomyslných obdélníků se „opírají“ o sebe), se dvěma okapovými hranami a dvěma svislými štíty. Díky jednoduchému tvaru je další její výhodou minimalizace možného rizika zatékání.
Valbová střecha u valbové střechy jsou oba svislé štíty nahrazeny střešní nakloněnou rovinou ve tvaru trojúhelníku. Typická valbové střecha, kde základna tohoto pomyslného trojúhelníku zasahuje až k okapu, má tedy dvě nakloněné roviny ve tvaru lichoběžníku, („opřené“ o sebe na horní kratší straně ve hřebeni) a dvě nakloněné roviny ve tvaru trojúhelníku. Linie spojů mezi odvěsnami pomyslných trojúhelníků a šikmých stran pomyslných lichoběžníků se nazývá nároží. Voda tedy stéká po všech čtyřech plochách a okap ze všech čtyř stran.
Polovalbová střecha u polovalbové střechy jsou svislé štíty částečně nahrazeny střešní nakloněnou rovinou ve tvaru pomyslného trojúhelníku. Na rozdíl od valbové střechy však nakloněná rovina nesahá až k okapové hraně hlavních ploch, ale okap je umístěn výše. Hlavní plochy zde již nemají tvar žádného ze standardních obrazců.
Pultová střecha má jen jednu střešní nakloněnou rovinu (zpravidla obdélníkového tvaru), jednu okapní hranu, pultovou hranu a dvě štítové hrany. Opakováním několika pultových střech za sebou vzniká střecha pilová.
Stanová střecha má tvar regulérního, nejčastěji čtyřbokého, jehlanu (čtyři střešní roviny tvaru trojúhelníku, které se sbíhají do středového vrcholu).
Mansardová střecha jednotlivé strany mansardové střechy jsou mezi okapní hranou a hřebenem v určité úrovni (nejčastěji v polovině) rozděleny tak, že spodní díl (u okapu) je výrazně strmější, než díl vrchní. Vzniká tak prostor – mansarda, který poskytuje lepší využití interiéru, než klasická šikmá střecha.
Kombinované střechy různé kombinace základních typů střech v závislosti na tvaru půdorysu a požadavkům stavebníka
Ostatní tvary střech v případě zvláštního architektonického záměru, se nezřídka vyskytují i nestandardní typy a tvary střech, jako například kruhové, obloukové, skořepinové apod.
Střešní krytina vnější (hydroizolační) vrstva střechy, která chrání budovu před deštěm a dalšími povětrnostními vlivy.
Povlaková krytina krytina, která na střechách vytváří souvislou a spojitou vrstvu, která má zajistit bezpečnou ochranu před zatékáním. Patří sem například bitumenové pásy a folie na bázi měkčeného PVC. Použití je nejčastěji na plochých střechách a střechách s nízkým sklonem.
Skládaná krytina jak název napovídá, jedná se o krytinu, která se skládá z mnoha na sebe navazujících prvků a segmentů různé velikosti, které mohou být spojené pomocí zámků, spojovacích prvků, či prostým přesahem. Skládaná krytina se vyrábí z mnoha materiálů, v rozličném provedení tvarů, barev a povrchových úprav.
Pálená střešní krytina pálená, nebo též keramická, střešní krytina je vyrobena z jemně mleté (dříve rovněž plavené) cihlářské hlíny, jílů a minerálních barviv. V nabídce výrobců je velké množství tvarů a provedení povrchů. Může být v provedení režném (bez povrchové úpravy), s engobou (nánosem minerálních barviv, vypálených spolu s krytinou), nebo s glazurou (nánosem skelné obarvené hmoty, vypálené spolu s krytinou). Kromě základních tašek je vyráběno množství tvarovek, hřebenáčů a funkčních tašek. S pomocí PVC, kovových a dalších doplňků tvoří komplexní funkční systém.
Zvláštní kapitolu tvoří takzvaná prejzová krytina, která je tvořena párem maloformátových pálených tašek – kůrky (prejzu) a korýtka (háku). Dvě korýtka jsou uložena na lať vedle sebe a ve spáře překryty kůrkou, pomocí malty. Lze tak pokrývat nepřeberné množství tvarů střech. Pokládku by měl provádět velmi zručný a zkušený řemeslník.
Betonová střešní krytina vyrábí se z písku, portlandského cementu, vody a pigmentů oxidu železa. Betonová hmota je probarvená a zvláštní nástřik je proveden na samotném povrchu tašek. V nabídce výrobců je velké množství tvarů a provedení povrchů. Právě počet a kvalita povrchových vrstev určuje trvanlivost, lesk a vnímání barevného provedení výsledného povrchu. Kromě základních tašek je vyráběno množství tvarovek, hřebenáčů a funkčních tašek. S pomocí PVC, kovových a dalších doplňků tvoří komplexní funkční systém.
Vláknocementová střešní krytina je vyráběna z buničiny (před lety nahradila škodlivý azbest), cementového pojiva, vláknocementového recyklátu s příměsí umělých a přírodních vláken. Takto smíchaná hmota se lisuje, profiluje a vysouší, následně se za horka, v několika vrstvách, nanáší barva. V nabídce výrobců je velké množství tvarů a provedení povrchů (vč. imitace břidlice), vyrábí se maloformátové ploché (šablony, obdélníky atd.) i velkoformátové (vlnité desky). S pomocí PVC, kovových a dalších doplňků tvoří komplexní funkční systém.
Plechová střešní krytina skládaná vyrábí se z ocelového, hliníkového, nebo měděného plechu, v tloušťkách 0,4-1 mm, který je vytvarován do šablon rozličných tvarů či formátů. Ocelový plech je zpravidla žárově pozinkovaný, nabarvený a opatřený antikorozní vrstvou tvořenou polyesterovým lakem, nebo podobným polymerem. Plechová krytina je dodávána buď v podobě souvislých pásů, imitujících plochu střešních tašek, nebo falcovanou krytinu, ale i v podobě maloformátových šablon. S pomocí PVC a dalších doplňků pak tvoří komplexní funkční systém.
Střešní krytina z asfaltových šindelů asfaltové (též živičné šindele) jsou vyrobeny z asfaltových pásů (oxidovaných, či modifikovaných) s břidličným posypem - přírodním, či barveným. Vyráběny jsou vysekáváním nejrůznějších tvarů (obdélníků, bobrovek apod.) z nekonečného pásu, následně jsou opatřeny termolepícími body a baleny do balíků. S pomocí PVC, kovových a dalších doplňků tvoří komplexní funkční systém.
Krytina z bitumenových vlnitých desek desky jsou vyrobeny ze směsi organických a anorganických vláken (recyklované celulózy) a asfaltu. Po vytvarování jsou opatřeny nástřikem pigmentované akrylátové pryskyřice. S pomocí PVC, kovových a dalších doplňků může tvořit komplexní funkční systém.
Střešní krytina z dřevěných šindelů ručně štípané, nebo strojově řezané a opracované segmenty různých dřevin, nejčastěji smrkové, nebo modřínové. Mohou být hoblované, smrkové též impregnované, nebo jinak povrchově upravené. Na střechu jsou skládány v jednoduchém, či dvojitém krytí, kotveny jsou pozinkovými hřebíky. Montáž vyžaduje vysokou úroveň a zkušenost řemeslníka.
Došková střešní krytina otépky nebo snopky rovné (nejčastěji žitné) slámy, které se přivazovaly povřísly ze slámy, nebo vrbovým proutím na tyčovinu a důsledně se překrývaly na doraz k předchozí vrstvě došků. Jedná se spíše o historickou záležitost, která by v případě realizace vyžadovala velmi zručného řemeslníka.
Krytina z plastů je vyrobena z polykarbonátu, PVC, akrylu, laminátu, nebo polyesteru. Jedna z variant je dodávka v podobě vlnitých, nebo trapézových desek, které jsou dodávány v pásech standardní délky, nebo na míru. Tyto vlnité či trapézové desky mohou mít rozměrové parametry výrobků plechových a vláknocementových krytin různých výrobců, kde v jejich sortimentu tvoří prosvětlení střechy. Další, čím dál používanější variantou jsou komůrkové desky mnoha rozměrů a tlouštěk, vhodných pro zastřešení pergol, nebo obloukových tvarů. V poslední době je možné setkat se též s plnostěnnými deskami.
Břidlicová krytina jedná se o krytinu ze štípaných břidličných desek, mnoha formátů a tlouštěk. Těží a zpracovává se v různých částech světa, její kvalita je závislá právě na lokalitě a kvalitě zpracování suroviny.
Asfaltové (bitumenové) pásy patří do kategorie polvakových krytin. Jde o asfaltové pásy oxidované, či modifikované, s nosnou vložkou různých parametrů a vrchním posypem z písku, nebo břidlice. Spodní strana je zpravidla opatřena fólií, aby nedocházelo ke slepování vrstev v rolích. Oxidovaný asfalt má velmi omezenou tepelnou odolnost a rychleji degraduje. Modifikací dostává asfalt větší schopnosti tepelné odolnosti (jak proti mrazu, tak teplu) a v případě pásu SBS i mnohem větší elasticity. Nosná vložka drží pás „pohromadě“. Může ji tvořit papír (u tenčích lepenek), ale především skelná rohož, polyesterová rohož, nebo hliníková vrstva. Pásy se aplikují natavením, nebo mechanickým kotvením.
Střešní krytina z měkčeného PVC pásy, vyrobeny válcováním ze směsi PVC, změkčovadel, plnidel, tepelných i UV stabilizátorů, antioxidantů, různých modifikátorů a barevných pigmentů, dle charakteru použití. V nabídce výrobců jsou střešní pásy určené k mechanickému kotvení, k přitížení kačírkem, k opracování detailů, pro pochozí zóny atd. Kladou se na podklad (převážně na separační vrstvu z geotextílie) a kotví se bodově dle kotevního plánu, který určuje pozice, hustotu a specifikaci použitých kotevních prvků. Jednotlivé pruhy folie se, kromě kotvení, svařují speciální horkovzdušnou pistolí, nebo svařovacími automaty. Populární je též varianta přitížené střechy, kdy se PVC folie přitěžuj kačírkem. Pro opracování detailů existují k tomu určené tvarovky. Ukončení střech a detailů se provádí z prvků z poplastovaného plechu, ke kterým se folie nataví.
Zelená střecha jde o střechu navrženou tak, aby mohla být pokrytá vegetací, půdou, substrátem vysazovaným nad hydroizolační membránu. Střecha zpravidla obsahuje i další vrstvy, jako například kořenovou bariéru, systém zavlažování, komunikační zóny apod.
Ostatní střešní krytiny výrobky z plastových recyklátů (imitace břidlice, šindelů či tašek), střešní sendvičové panely (například dva trapézové plechy vyplněné PIR tepelnou izolací, na spodní straně panelu opatřené antikondenzační vrstvou) a další…
Doplňky střešních krytin výrobci krytin dodávají krom základních formátů (tašek, šablon, desek…) také širokou paletu tvarovek a doplňků, které řeší bezpočet detailů a styčných ploch, jako je hřeben, okraje střechy, odvod kondenzátu, prostupy, bezpečnostní prvky, protisněhová řešení atd. Téměř na jakýkoliv myslitelný detail, který se na střeše vyskytne, existuje řešení, které spolu se zručností řemeslníka zajistí vodotěsný a funkční střešní plášť.
Difúzní folie je vícevrstvá membrána (nejčastěji třívrstvá), z vnější strany vodotěsná a z vnitřní difúzně otevřená. Vrchní vrstva je tvořena speciální textilií, která poskytuje pevnost a ochranu proti porušení vnitřní funkční vrstvy, někdy bývá povrstvena difúzně otevřeným polyuretanem. Uvnitř folie je vlastní funkční vrstva, vyrobena z tenkého plastového filmu, který umožňuje průchod molekulám vodní páry. Rubová strana bývá z hlazené textilie umožňující snadnější pokládku. Difúzní folie bývá u šikmých střech používána jako pojistná hydroizolace.
Parozábrana materiál s velkým difúzním odporem, který zabraňuje prostupu vzduchu s obsahem vodních par. Obvykle se jedná o neprodyšnou folii, někdy vícevrstvou (například s vrstvou hliníku), nebo asfaltový pás. Při aplikaci parozábrany můžeme skladbu stěn považovat za difúzně uzavřenou. Používá se ve stropech, stěnách i v souvrství šikmých střech
Parobrzda materiál s velkým difúzním odporem, menším než parozábrana, se schopností propouštět minimální množství vzduchu s obsahem vodních par. Umožňuje tak stěnám „dýchat“, proto se takovým skladbám říká difúzně otevřené. Typickými zástupci jsou speciální folie, či OSB splňující specifické parametry. Používá se ve stropech, stěnách i v souvrství šikmých střech.
Krajové tašky (levé, pravé), pultové tašky (levé, pravé, základní, poloviční a rohové). Slouží k ukončení okrajů (štítů) sedlových a pultových střech.
Odvětrací tašky, šablony umožňují odvod vzduchu s obsahem vodních par z větrací mezery střešního pláště do okolního ovzduší. Odvětrací tašky jsou součástí sortimentu téměř všech výrobců krytin. Můžeme se tedy setkat s tvarovkami z keramiky, betonu, plechu či výlisky z PVC.
Ventilační turbíny zajišťují nucený odvod vodních par z větrací mezery a dutin střešního pláště do okolního ovzduší. K pohonu turbín se využívá nejčastěji vítr. Větrem roztočená turbína vysává vzduch s obsahem vodních par z větrací mezery a zajišťuje tak provětrávání (v letních měsících též ochlazování) střešního pláště.
Větrací pás okapní plastový, nebo kovový perforovaný pásek, který má za účel chránit větrací mezeru před vnikání ptactva a jiných živočichů (např. kun) do větrací mezery. Vyrábí se v mnoha variantách délek, šířek i barevných provedení
Větrací mřížka metrová lišta (nejčastěji plastová) připomínající hřebínek, která zabraňuje pronikání velkému hmyzu pod krytinu u okapní hrany.
Hřebenáč tvarový prvek, který překrývá spáru vzniklou při styku dvou ploch ve hřebeni, nebo nároží. Připevněn bývá k hřebenové či nárožní lati příchytkou, u historických objektů může být usazen do malty. Hřebenáče jsou součástí sortimentu téměř všech výrobců krytin, jsou vyrobeny z keramiky, betonu, plechu, vláknocementu, PVC apod.
Větrací pás hřebene jde obvykle o pevný plastový pás, nejčastěji metr dlouhý, podélně tvarovaný do písmene C, v ploše s otvory pro proudění vzduchu, na koncích opatřený buď kartáčovými lištami, nebo PVC hřebínky s membránou. Slouží k napojení hřebene a přilehlých ploch, omezuje vnikání větrem hnaného deště a prachu do podstřeší, zároveň umožňuje odvod malého množství vzduchu s obsahem vodních par pod hřeben a následně do ovzduší. Klade se pod hřebenáč na hřebenovou lať, připevňuje krátkými PZ hřebíky s velkou hlavou, nebo vruty
Větrací pás nároží tvárný pás vyrobený z různých materiálů (prodyšné pevné folie, hliníku, měděné folie apod) v ploše může být opatřen otvory pro větrání, po stranách lepící páskou či hmotou zajišťující přilnavost ke krytině. Slouží k napojení hřebene a přilehlých ploch v nároží, omezuje vnikání větrem hnaného deště a prachu do podstřeší, zároveň umožňuje odvod velmi malého množství vzduchu s obsahem vodních par pod hřebenáč a následně do ovzduší. Klade se pod hřebenáč na nárožní lať, připevňuje krátkými PZ hřebíky s velkou hlavou, nebo sponkami.
Držák hřebenové a nárožní latě kovové prvky z pozinkového plechu ve tvaru hranatého U s podpěrou vytvořenou hřebem, nebo ocelovými páskami, preforovanými pro výškové nastavení. Slouží k uchycení hřebenové, nebo nárožní latě a jejího snadného usazení do požadované pozice.
Prostupy pro odvětrání kanalizace, sanitární techniky a jiné prvky (tašky, šablony, manžety) umožňující bezpečný průchod střešním pláštěm a napojení na odvětrání kanalizace, sanitární potrubí, odvětrání turbokotle, ale třeba i prostup anténní tyče. Většinou se skládají z několika částí (základní taška či šablona + nástavce a napojovací prvky). Jejich instalace vyžaduje preciznost a vodotěsné napojení mezi všemi vrstvami střešního pláště. Vyskytují se v sortimentu téměř všech výrobců krytin, jsou vyrobeny z keramiky, betonu, plechu, vláknocementu, PVC apod.
Protisněhové háky kovové, převážně hliníkové háčky, které se zavěšují za tašky, připevňují do krytiny za účelem omezení pohybu sněhu po střeše, nebo porušení jeho celistvosti. Jejich rozmístění po střeše by mělo odpovídat schématu, navrženému výrobcem, který bere v potaz umístění objektu ve sněhové oblasti.
Protisněhové zábrany systém komponentů instalovaných u okapní hrany, který zamezuje nekontrolovanému pádu masy sněhu ze střechy dolů. Skládá se z nosných prvků, připevněných ke střešní konstrukci (nosné tašky, držáky, konzole) a vlastních zábran (mříže, tyče, dřevěná kulatina). Protisněhová opatření jsou součástí sortimentu všech výrobců krytin a je nezbytné dbát jejich doporučení při návrhu a montáži.
Střešní stoupací plošiny, lávky, nášlapy systém komponentů usnadňující pohyb po střeše a umožňující přístup k částem střechy, detailům a technologiím vyžadujícím pravidelnou údržbu (komíny, klimatizační jednotky, tepelná čerpadla, fotovoltaika apod). Skládá z nosných prvků, připevněných ke střešní konstrukci (nosné tašky, držáky, konzole) a plošin různé délky. Pro překonání vzdáleností mohou být použity nášlapy na jednu nohu. V některých případech bývají lávky kotvené přímo do komína. Veškeré komponenty jsou vyrobeny z kovu, zpravidla z pevné oceli, pozinkované či barevné.
Ostatní bezpečnostní prvky střech v určitých situacích si nevystačíme jen s nášlapy a plošinami, ale je nezbytné použít komplikovanější řešení, s vyšším stupněm bezpečnosti. Jedná se zejména o systémy žebříků, ochranných košů na žebříky, lávek se zábradlím apod. Do této kategorie by mohl patřit též bezpečnostní montážní hák pro zavěšení lana, nebo žebříku. Veškeré komponenty jsou vyrobeny z kovu, zpravidla z pevné oceli, pozinkované či barevné.
Prosvětlovací tašky a desky prvky umožňující prostup světla do podstřešního prostoru. Jsou vyrobeny nejčastěji z průsvitného plastu, výjimečně ze skla. Vyskytují se v sortimentu téměř všech výrobců krytin a jsou tedy vyrobeny dle tvaru základní krytiny příslušného modelu.
Okrasné střešní doplňky převážně okrasné hřebenáče s vyobrazením zvířat a lidských postav, nebo koncové hřebenáče s tématikou slunce, květin, větru apod. Vyrábí se hlavně z keramiky a betonu. Plechové okrasné prvky pak zdobí především komíny, věže kostelů, či chrliče vody ze svodů.
Střešní výlezy jednoduchá střešní okna, která mají za úkol umožnit přístup (výlez) z půdního (podkrovního) prostoru na střechu. Vyrábí se od těch nejjednodušších, plechových, přes sofistikovanější plastové až po precizní modely výrobců střešních oken. Pokud se výlez nachází v zateplených prostorách, je možné použít střešní výlezy izolované.
Střešní okna stejně jako u klasických oken ve stěnách, zajišťují prosvětlení prostoru a větrání v podstřeší, převážně, šikmých střech. Na střešní okna jsou o něco větší požadavky na vodotěsnost, precizní tepelnou izolaci, trvanlivost použitých materiálů, lehké ovládání a snadnou údržbu. Na trhu je v současnosti široký výběr značek, modelů, rozměrů, materiálových bází a možností kvality zasklení. Vyráběny jsou nejčastěji z výběrového dřeva, odolných plastových profilů, nebo plastových profilů s jádrem z vrstveného dřeva. Lze je použít samostatně, v různých sestavách v ploše, nebo v kombinaci se svislým doplňkovým oknem. Ke střešním oknům existuje bezpočet doplňků jako jsou rolety, žaluzie, předokenní rolety, ovládací systémy (mechanické, elektrické, automatické) a mnoho dalších.
Světlíky stejně jako střešní okna, zajišťují prosvětlení prostoru a někdy i větrání. Používají se především u rovných střech, vyjímečně na střechách šikmých. Z hlediska konstrukce je můžeme rozdělit na bodové a pásové. Bodové světlíky (rovné, nebo kopulové) jsou většinou samostatné prosvětlovací konstrukce různých rozměrů a různé kvality zasklení. Mohou být pevné, nebo otvíravé. Pásové světlíky (obloukové, nebo sedlové) tvoří pásy prosvětlovacích těles, zejména u průmyslových objektů. Světlíky se vyrábí z hliníku, plastu, oceli, popřípadě z kompozitních materiálů. Zasklení je provedeno z komůrkového skla, polykarbonátu, nebo skleněných tabulí.
Střešní světlovody jedná se o optické zařízení, které propouští světlo přes průhlednou kopuli (instalovanou ve střešní krytině), usměrňuje jej do tubusu světlovodu, kudy je světlo díky reflexní vrstvě dále odráženo do difuzéru. Difuzér je zabudován ve stropě (podobně jako přisazené svítidlo) a rozptyluje světlo rovnoměrně po místnosti. Výhodou je, že na rozdíl od umělého osvětlení neoslňuje a je velmi příjemné. Používají se pro prosvětlení místností, kde není možné instalovat okno, nebo, kde by byla jeho instalace neefektivní, či nežádoucí. Montáž světlovodu vyžaduje vysokou úroveň a zkušenost řemeslníka.
Střešní kolektory zařízení, které pohlcuje slunečního záření a přeměňuje ji na teplo, kterým ohřívá kapalinu (užitkovou vodu, nemrznoucí směs). Povrch kolektoru je tmavý a matný, což usnadňuje absorbování slunečního záření. Ohřátá voda / nemrznoucí směs je hadicemi (potrubím) pomocí čerpadla distribuována nejkratší možnou cestou do zásobníku. Použití takto ohřáté užitkové vody snižuje energetickou náročnost budovy. Je zřejmé, že účinnost záleží především na kvalitě panelů, jejich orientaci a na počtu slunečních dní v roce. Většina výrobců dodává kolektory jako kompletní systém umožňující vodotěsnou instalaci do střešní krytiny.
Fotovoltaika na střeše pro jednotlivé kusy či sestavy fotovoltaických panelů je nutné připravit nosnou konstrukci, která neporuší vodotěsnost střešní krytiny. Držáky dodávají nejen výrobci panelů, ale i výrobci krytin, kteří berou ohled na tvar a pevnost konkrétních modelů krytiny. Výrobci krytin a doplňků nabízí též tvarové tašky umožňující bezpečný průchod kabelům.
Tepelná izolace střechy zjišťuje tepelnou ochranu střešního pláště, zabraňuje unikání tepla z podstřešní ven, nebo naopak vnikání tepla zvenčí do podstřeší. Dle typu a konzistence použitého izolantu je možné provádět izolaci nad krokvemi, mezi krokvemi, zavěšením do podhledu, nebo jejich kombinací.
Izolant materiál, který má nízkou tepelnou vodivost. Do konstrukce střechy se používají především minerální vlna, skelná vata, extrudovaný polystyren, polyuretanové desky, dřevovláknité desky a foukaná celulóza.
Mezikrokevní a podhledová tepelná izolace pro izolaci mezi krokvemi se nejčastěji používá minerální vlna, skelná vata, měkká dřevovláknitá vlna a foukaná celulóza. Na oblibě získávají též stříkaný polyuretan, nebo ekologické izolanty jako konopná či ovčí vlna. V některých případech je nutné izolaci doplnit z interiéru. Pro vyplnění pomocné nosné konstrukce zavěšené pod podhledem se používají převážně deskové varianty většiny výše použitých materiálů a to především pak minerální, konopné, dřevovláknité a skelné vlny.
Nadkrokevní tepelná izolace v některých případech je vhodnější provést izolaci střechy nad krokvemi - v případě přiznané dřevěné konstrukce, v případě nutnosti doplňkové izolace, kdy je prostor mezi krokvemi vyplněn apod. K tomu je vhodnější pevný izolant s větší hustotou, aby nebylo nutné instalovat doplňkovou nosnou konstrukci. Používá se speciální minerální vlna, dřevovlákno, nebo polyuretanové desky. Některé izolační desky mají integrované přímo laťování, nebo jsou na požadované laťování profilované (zejména polyuretanové desky, nebo desky polystyrénové). U plochých střech se používají hlavně polystyrénové desky a desky z minerální vlny.
Podokapní žlab plechový prvek, uložený do střešních háků, který zajišťuje sběr dešťové vody ze střešní plochy ve spádu k umístěnému kotlíku kterým protéká do svodu. Může být půlkruhový, nebo hranatý, různých rozvinů a délek. Nejčastěji se vyrábí z pozinkovaného, hliníkového, titanzinkového, měděného, nebo povrchově upraveného ocelového plechu.
Nástřešní (nadokapní) žlab plechový prvek používaný tam kde není možné, nebo vhodné použít žlab podokapní – zejména u objektů s výraznou římsou, u střech s hladkou krytinou a větším sklonem apod. Ukládají se do nadstřešních háků na vybedněný okraj střechy, který je opatřen krycím okapním plechem, nebo připojovací lištou. Nejčastěji se vyrábí z pozinkovaného, hliníkového, titanzinkového, měděného, nebo povrchově upraveného ocelového plechu.
Mezistřešní žlab plechová konstrukce umístěná do konstrukce upevňovací, nebo dřevěného lůžka mezi dvěma střechami, zajišťující odvod dešťové vody mezi dvěma střešními rovinami. Z důvodu rizika ucpání svodů, nebo nezvládnutí přívalových dešťů a následného zatečení do objektu je nezbytné provedení bezpečnostních odtoků, či přepadů.
Zaatikový žlab plechová konstrukce umístěná do konstrukce upevňovací, nebo dřevěného lůžka za atikou, zajišťující odvod dešťové vody z přilehlé střešní plochy. Z důvodu rizika ucpání svodů, nebo nezvládnutí přívalových dešťů a následného zatečení do objektu je nezbytné provedení bezpečnostních odtoků, či přepadů.
Žlabové čelo okapový prvek, který ukončuje (zavírá) střešní žlab na jeho koncích. Je součástí okapového sytému. Nejčastěji se vyrábí z pozinkovaného, hliníkového, titanzinkového, měděného, nebo povrchově upraveného ocelového plechu.
Žlabový kotlík okapový prvek, který spojuje střešní žlab s dešťovým svodem. Je součástí okapového sytému. Nejčastěji se vyrábí z pozinkovaného, hliníkového, titanzinkového, měděného, nebo povrchově upraveného ocelového plechu.
Žlabový roh / kout žlabový prvek spojující dva okapové žlaby, které se setkají ve shodné výšce na rohu či v koutu střešní roviny. Vyskytuje se u střech valbových, nebo u střech se složitějším půdorysem. Je součástí okapového sytému. Nejčastěji se vyrábí z pozinkovaného, hliníkového, titanzinkového, měděného, nebo povrchově upraveného ocelového plechu.
Okapový (dešťový) svod okapový prvek, který odvádí vodu z hrdla žlabového kotlíku do kanalizační vpusti, nebo na určený povrch na zemi. Je součástí okapového sytému. Nejčastěji se vyrábí z pozinkovaného, hliníkového, titanzinkového, měděného, nebo povrchově upraveného ocelového plechu.
Svodové koleno svodový prvek, který umožňuje odklon a směrování okapového svodu. Je součástí okapového sytému. Nejčastěji se vyrábí z pozinkovaného, hliníkového, titanzinkového, měděného, nebo povrchově upraveného ocelového plechu.
Svodová objímka okapový prvek, který fixuje (připevňuje) okapový svod do určené pozice k objektu, nebo jeho části. Je součástí okapového sytému. Nejčastěji se vyrábí z pozinkovaného, hliníkového, titanzinkového, měděného, nebo povrchově upraveného ocelového plechu.
Závětrná lišta plechová konstrukce, která ukončuje (lemuje) střechu ve štítech, nebo ve hřebeni pultu. Zajišťuje tak směrování vody (případně sněhu) podél štítu dolů k okapu. Výběr materiálu je v závislosti na ostatních použitých na objektu. Nejčastěji se vyrábí z pozinkovaného, hliníkového, titanzinkového, měděného, nebo povrchově upraveného ocelového plechu.
Okapnička plechový prvek, zajišťující odvod kondenzátu z pojistné hydroizolace. Vede vodorovně podél okapní hrany. Výběr materiálu je v závislosti na ostatních použitých na objektu. Nejčastěji se vyrábí z pozinkovaného, hliníkového, titanzinkového, měděného, nebo povrchově upraveného ocelového plechu.
Okapnice plechový prvek, zajišťující odvod vody z krytiny do okapu. Vede vodorovně podél okapní hrany. Výběr materiálu je v závislosti na ostatních použitých na objektu. Nejčastěji se vyrábí z pozinkovaného, hliníkového, titanzinkového, měděného, nebo povrchově upraveného ocelového plechu.
Lemování ke stěně plechová konstrukce, která ukončuje střešní rovinu ve styku se stěnou objektu. Zajišťuje směrování vody k okapu a chrání stěnu před ostřikem či rozmočením. Výběr materiálu je v závislosti na ostatních použitých na objektu. Nejčastěji se vyrábí z pozinkovaného, hliníkového, titanzinkového, měděného, nebo povrchově upraveného ocelového plechu.
Lemování komína plechová konstrukce, která řeší vodotěsné napojení stěn komínů a střechy, zároveň chrání spodek stěn komínu před ostřikem a rozmočením. Výběr materiálu je v závislosti na ostatních použitých na objektu. Nejčastěji se vyrábí z pozinkovaného, hliníkového, titanzinkového, měděného, nebo povrchově upraveného ocelového plechu.
Atikové plechy (oplechování atiky) plechová konstrukce, která chrání atikové (například požární) a jiné obnažené zděné konstrukce objektu před dešťovou vodou a ostatními klimatickými vlivy.
Úžlabní plech plechová konstrukce, zajišťující odvod vody z úžlabí. Ukládá se na vybedněnou konstrukci, pečlivě opracovanou difúzní fólií, připevňuje se příchytkami do střešních (úžlabních) latí. Vzhledem k exponovanosti tohoto detailu je zde velké riziko poruch a proto je nezbytná mimořádná důslednost a preciznost při montáži. Výběr materiálu je v závislosti na ostatních použitých na objektu. Nejčastěji se vyrábí z pozinkovaného, hliníkového, titanzinkového, měděného, nebo povrchově upraveného ocelového plechu.
Drážka (falc) klempířský spoj, jímž se spojují dva plechy k sobě tvarováním (ohýbáním), bez použití spojovacích prvků, lepidel či cínu. Drážky mohou být stojaté i ležaté, v závislosti na počtu ohybů jednoduché a dvojité.