Trochu teorie o PVC střechách nikoho nezabije

Odborníci prominou, ale teď píšu pro laiky. S minimem technických termínů a zjednodušeně. Hodně zjednodušeně. Snad i proto jsem si dovolil parafrázovat název výborné knihy Marcuse Chowna, který ve svém titulu čtenářům přibližuje základy kvantové teorie. Ale to už je i přes zjednodušenou formu přece jen úplně, ale úplně jiná liga.

Střešní PVC fólie? To není ta pod tašky..?

Jak je uvedeno v upoutávce pod menu PVC střechy, na první dojem můžeme fólii z měkčeného PVC (dále jen mPVC) vnímat jako pásy jakéhosi měkkého, tenkého linolea. Internet ještě nedokáže zprostředkovat čichové vjemy (nevím jestli bohužel, nebo bohudík), ale asi nebude překvapením, že čerstvě rozvinutá role je i tak cítit. Ve své podstatě se jedná o PVC vylepšené spoustou užitečných přísad, které zajišťují roztažnost, odolnost proti UV záření, odolnost vůči teplotám (vysokým i nízkým), tvarovatelnost, opracovatelnost (možnost svařování apod), v některých případech i požární odolnost atd. Folie je složena obvykle ze tří vrstev. Dvou vrstev samotné fólie (spodní a vrchní) a tzv. nosné vložky uprostřed. To bývá zpravidla polyesterová mřížka, která dává fólii pevnost, přitom se však umí přizpůsobit roztahování a smršťování. Z toho nám plyne, že každá fólie má rub a líc, což je nutné mít při montáži na paměti.

Kam s ní?

Ploché a mírně šikmé střechy (v některých případech až do 30°, s využitím speciálních pásků natavených podél jednotlivých pruhů lze dokonce docílit dojmu falcované plechové krytiny – ovšem spíš z dálky…), balkóny, spodní izolace staveb, bazény, jezírka, tam všude najdou folie z mPVC uplatnění. Ke každému z výše uvedených účelů je však navržen jiný druh mPVC, takže si s jedním typem rozhodně nevystačíme. Každé prostředí a způsob namáhání si vyžaduje unikátní vlastnosti folie dle výše uvedených účelů a nabídka výrobců tomu odpovídá.

Jak to funguje?

Abych to co nejméně komplikoval odbornými frázemi (ačkoliv se jim prostě nelze vyhnout), bude zřejmě nejlepší, popsat to na příkladu. Nejjednodušším možném. Dejme tomu, že máme jednoduchou obdélníkovou střechu, máme vyřešené souvrství střechy, veškeré vrstvy jsou již namontované a my právě stojíme na záklopu z OSB desek, přišroubovaných do roštu z dřevěných hranolů. Střecha má sklon 5° a je spádována k jedné straně, aby voda stékala do klasického podstřešního žlabu.

Pokládka krok za krokem

• Jako první se provede montáž žlabových háků, které je třeba zadlabat do OSB tak, aby nevyčnívaly nad desky. Do vyspádovaných háků nasadíme žlab a spád zkontrolujeme (aby voda tekla tam, kam chceme, to dá rozum…). Nasadíme žlab.
• Následně rozbalujeme geotextilii, rozprostřeme jí po ploše a přichytíme sponkami. Geotextílie vyrovnává drobné nerovnosti a zmírňuje riziko mechanického poškození folie.

• Provedeme montáž okapních plechů, které zajistí, aby voda, která doteče ke kraji střechy u okapu, stekla spolehlivě do žlabu. Okapnice, stejně jako všechny plechové prvky vyskytující se na dotyk s fólií jsou vyrobeny z velmi zvláštního plechu, který je z jedné strany potažený vrstvou měkkého plastu (správně, to aby k němu šla folie přivařit), zvaného Viplanyl.

• Aby nám voda nepřetékala ze střechy, kam ji zrovna vítr nasměruje, na zbylé tři strany je nutné nainstalovat tzv. závětrné lišty. Ty vodu „odrazí“ a tím ji nasměrují po spádu k okapní hraně. (na obrázku je ohraničení střechy řešeno atikami).
• Protože v našem případě nemáme žádné prostupy střechou (odvětrávací komínky, komín, anténní tyč apod), můžeme přejít na pokládku fólie. Folii rozbalíme a nastřiháme pásy.
• Pásy se k OSB připevňují tzv. kotvami. Kotvy jsou vruty provlečené neobvykle velkou (kulatou, nebo oválnou) podložkou. Jednotlivé pásy se přes sebe po ukotvení překládají cca o 8-10cm a přeložený pruh folie se k tomu spodnímu přivaří horkovzdušnou pistolí (nebo automatem). Tím pádem jsou kotvy skryté a nemůže k nim voda.

• Jak jsme uvedli výše, všechny klempířské prvky, kterou ve styku s fólií máme z poplastovaného plechu, čili v místech styku se folie rovněž přeloží a svaří (ne nezbytně ve výše uvedeném pořadí). Tak. Všechno máme ukotvené, veškeré spoje svařené. Je čas na kontrolu spojů, např. pomocí háčku a dokončení montáže okapového systému. No vida.

• Tak jednoduchá střecha, stručně popsaná a stejně tolik textu. Pokud by folie ležela na tepelné izolaci, vypadají kotvy poněkud mohutněji. Jsou tvořené vrutem a plastovým teleskopem (délka v závislosti na tloušťce izolace). Počet, druh a rozmístění kotev je dáno podkladem, výškou a umístěním objektu (a dalšími okolnostmi) a měl by ji spočítat odborník, ideálně ověřit tahovou zkouškou.
• S takto jednoduchým řešením, jak je uvedeno výše, se ovšem setkáváme jen zřídka. Obvykle jsou střechy nepravidelných tvarů, přisazené ke stěnám, doplněné různými prostupy, otvory, držící různá zařízení, vyžadující komunikační zóny, přípravu na údržbu atd. Střechy mohou být v opravdu velkých výškách a v oblastech s velkým zatížením větru, což významně ovlivňuje návrh kotvení a celkové provedení pokládky.

Jak to vypadá

Nuže, finální provedení je zkrátka souvislý povlak, jednolitá vrstva, obvykle v odstínech šedé, ze které vyčnívají jen prostupová zařízení a komín. Občas se může folie trochu nakrabatit a v zimě zase našponovat. To je její velká přednost.  Smyslem této krytiny rozhodně není oslnit designem, nýbrž přísná funkčnost.

Výjimku tvoří např. řešení tzv. přitížené střechy. Jedná se o provedení, kdy je střešní plocha ohraničena atikami, nebo lištou a zatížena vrstvou kačírku (to je ten oblázkový kamínek, který nemá žádné ostré hrany). Takové provedení vypadá opravdu pěkně.

A jak bychom mohli zapomenout na zelenou střechu… V tomto případě je nad fólii instalováno vegetační souvrství s určenými druhy rostlin. Paráda. Určitě jste to už někde viděli.

Tak, to bychom v kostce měli. Stačí? Myslím, že je těch informací až dost. Pokud vám článek pomohl trochu se zorientovat, pak mě velice těší a děkuji za návštěvu našich stránek :-)